8°C
„Nemusím dělat, že jsem kluk,“ říká Avery (9), která se narodila jako chlapec
Avery (9) se narodila jako kluk. V sedmi letech si ale uvědomila, že se lépe cítí jako holčička. Nyní téma transgender dětí otevřel i časopis National Geographic, na jehož titulní stránce se devítiletá holčička objevila. Přitom jen v České republice žije podle odhadů až padesát tisíc trans lidí. Odborníci navíc varují, že popírání genderové identity může vést nejen k sebepoškozování, ale i k sebevraždě.
Na lednové obálce časopisu National Geographic se objevila devítiletá holčička. Na první pohled se nejedná o nic zvláštního, jenže Avery se už před dvěma lety svěřila se svým příběhem transgender dítěte. Narodila se sice jako chlapec, ale cítí se být spíše dívkou, a tak pózovala i fotografovi Robinu Hammondovi Jacksonovi. „Nejlepší na tom být tam jako dívka je, že už nemusím předstírat, že jsem kluk,“ řekla Avery ke svému pózování pro časopis.
Podle odborníků si děti dokážou uvědomit svou genderovou jinakost už od dvou let. „Známy jsou případy tranzice dětí ve věku čtyř let, tedy ve věku, kdy si poprvé uvědomují, že náš svět se dělí na dvě pohlaví a že se samy vnitřně neztotožňují s jim určenou rolí, typy her, barevným kódováním, že nepřijímají některé své tělesné znaky a tak dále,“ uvedl pro Blesk.cz zástupce organizace Trans*parent řešící práva transgender osob v České republice Viktor Heumann.
Většina trans dětí se podvolí nastavenému systému
Otázkou ale podle něj je to, zda rodiče jsou v tak útlém věku dítěte schopní tyto signály vnímat a uznat je za směrodatné. „Je důležité, aby nebylo dítě do své trans identity naopak tlačeno, může zůstat ve fázi nebinární, genderqueer identity (nevyhraněně mužské či ženské, ale někde mezi) či se vyvinout v osobu s homosexuální orientací,“ upřesnil Heumann s tím, že většina z nich se v dětství podvolí představám rodičů a nastavenému systému a svůj nesoulad si uvědomí až v pozdějším věku.
Obecně je tak prý důležité dát dětem svobodu ve vyjádření a přijetí vlastní identity. Jenže naše společnost je velice genderovaná a děti od malička zpravidla nemají na výběr. Jsou jim předem určené například barvy nebo role. Vhodné je tedy děti nenutit zaujímat role a vykonávat aktivity, které jim osobnostně nesedí.
„Následně dětem věnovat maximální míru podpory v rámci jejich genderového vyjádření a coming outu v prostředí s vrstevníky, ve školce, škole atd., případně se spojit s dalšími rodiči v podobné situaci, s trans lidmi a sdílet zkušenosti a ukázat dětem, že v tom nejsou samy. Naše organizace např. pořádá pravidelné podpůrné skupiny pro transgender lidi,“ vysvětluje Haumann.
Popírání může vést až k sebevraždě
V případě transgender lidí je výskyt různých psychických potíží. Podle Heumanna je to dáno hlavně tím, že většina z nich v době dospívání žila v roli, která jim nevyhovovala a se kterou se neztotožňovali. „Jejich následný coming out a následný život v kýžené roli může být komplikovaný a traumatický. V případech transgender lidí je tedy z tohoto důvodu, jak je obecně známo, incidence různých psychických obtíží, sebepoškozování a sebevražd výrazně vyšší než u ostatní populace,“ upozorňuje.
Obecně se uvádí, že v Evropě momentálně transgender lidé tvoří až 0,5 % populace, což by pro Českou republiku představovalo zhruba padesát tisíc lidí. Číselné odhady jsou ale v této věci ošemetné, protože se můžou lišit nejen podle dostupnosti péče a infrastruktury, ale i postoje k otázce trans lidí v dané oblasti. „Zdaleka ne každý transgender člověk zvolí cestu přeměny genderu a vyhledá lékařské služby a je zaznamenán v nějaké databázi,“ uzavřel Heumann.
