Jeden složitý coming out pohledem dcery i matky

Takhle začal rozhovor, ve kterém si navzájem prozradili tajemství o své sexuální orientaci. Stejně už to jeden o druhém tušili. Na malém městě si byli navzájem oporou. Kamarád se pak dokonce svěřil Vikiině mámě se svým coming outem a s obavou, že ho jeho rodina odmítne. Viki měla radost, že ho její máma přijala s otevřenou náručí a s jistotou mu radila, ať si o tom doma bez obav promluví. Viki to přesvědčilo, že stejně chápavá bude její máma i tehdy, až se jí svěří ona sama. Jak se ale později ukázalo, co je tolerováno cizím dětem, neprojde těm vlastním.

S milostnými vztahy Viki začala docela brzo a v 16 letech už měla jasno. Ukončila vztah s přítelem, kterého její máma doslova zbožňovala, a hned potají skočila do vztahu s první holkou. „Byla to šílená láska. Zažila jsem první pusu, kdy se mi úplně podlomila kolena, a věděla jsem, že je to naprosto správně,“ vzpomíná Viki. Máma jí sice do té doby byla vždy oporou, ale o tomhle nic netušila. „Chtěla jsem jí to strašně moc říct, ale nevěděla jsem jak,“ krčí rameny Viki.

A pak se všechno událo dost rychle. Viki trávila celé noci na Skypu se svou přítelkyní, která tehdy bydlela na Slovensku. A máma ji jednou dlouho po půlnoci přistihla. Padla samozřejmá otázka: „S kým to mluvíš?“

A samozřejmým tónem vyslovená odpověď: „S Kristýnou.“

„S jakou?“ byla překvapená matka.

„S mojí.“

Viki byla v tu chvíli prostě naštvaná, že ji máma vyrušuje. Až později si uvědomila, že náhlý coming out uprostřed noci byl špatný tah. Následoval týden napjaté atmosféry. Máma se domů někdy vracela ubrečená. „Vím, že ji tehdy nezničila až tak skutečnost, že má dceru lesbu, ale spíš obava, co na to řeknou lidi,“ říká Viki.

Spustil se půlrok pekla. Doma probíhaly boje, máma se úplně uzavřela. Byla lítostivá, pak zase agresivní a vyčítala Viki, že je nechutná. 16letá dívka prožívala svoji první skutečnou lásku života a zároveň přicházela o vlastní matku. Všechno vygradovalo po půl roce, kdy Viki v hádce uslyšela, ať jde z domu. A šla. Na tři měsíce spolu přestaly komunikovat. „Teď už vím, že to byl další špatný tah z mojí strany. Byla jsem to nakonec já, kdo přišel domů s prosíkem,“ přiznává Viki.

Viki s její přítelkyní

Jak už to bývá, obrovská první láska za čas vyprchala. Viki se utápěla ve výčitkách, že kvůli expřítelkyni ohrozila svůj vztah s mámou. Doma poslouchala narážky na to, jak je mladá a nezkušená. Viki se zařekla, že matku vyškrtne ze svého života. Jenže to moc dobře nešlo. A tak Viki převrátila strategii: začala mámu zasvěcovat do všeho, co prožívala. Přivedla domů novou přítelkyni, ukazovala mámě fotky kamarádek z akcí pro lesby, povídala si s ní o svém životě. Napětí postupně opadalo. A vloni, po dlouhých pěti letech, jí máma byla schopná říct to, co některé děti od rodičů slyší hned při coming outu: „Hlavně ať jsi šťastná, mám tě ráda.“

Viki tyto zkušenosti přesvědčily, že rodiče potřebují především možnost poznat, co to vlastně být lesbou či gayem znamená. Seznámit se s něčím, o čem do coming outu svého dítěte třeba vůbec nic netušili. „Máma se zbytečně bála, jak se změním, že si domů přivedu nějakou mužatku, a co o tom budou říkat lidi. Až postupně přišla na to, že je všechno jinak a v našem malém městečku z toho nebude víc než dvoudenní drb.“ Rodičům i dětem, kteří mají coming out v rodině teprve před sebou, Viki radí: základem je komunikace, a to i když je hodně nepříjemná. Podle Viki dělají teplé děti chybu, když rodičům svou identitu dostatečně nevysvětlí, neukážou.

Jak to celé prožívala máma

Dnes už k sobě se svou dcerou opět našly cestu, a tak je Vikiina máma ochotná otevřeně a upřímně se podělit o své prožitky. Pocity rodičů by při diskusi o coming outu neměly zůstávat stranou.

Maminka měla především velké obavy z reakce okolí. Pár homosexuálních osob znala a viděla, že to mají mnohem těžší než zbytek populace. Nejednou se setkala s tím, že lidé neváhali proti jedinci jeho sexuální orientaci použít. „Gay může být hodný, chytrý, výjimečný, ale pořád už bude na prvním místě gay. Nechtěla jsem, aby moje dcera byla „ta lesba“! Má toho mnohem víc, co může nabídnout. Je milá, krásná, empatická, chytrá, slušná nebo třeba vysoká, modrooká, a ne jen homosexuální!“ říká Vikiina máma.

S každým přibývajícím rokem od okolí častěji přicházely dotazy: „Má Viki nějakého chlapa? Bude se vdávat?“ A tak se matka musela postavit skutečnosti čelem a o sexuální orientaci dcery říct ostatním. „Někteří reagovali překvapeně, někdo mi projevil lítost, někdo mi radil, ať to raději nikomu neříkám,“ svěřuje se. Dodnes to zůstává v rozhovorech s lidmi určitým tabu.

Čím ona osobně po Vikiině coming outu procházela? „Musela jsem pochopit a akceptovat. Nejtěžší bylo odpustit sama sobě,“ říká. Ve svých očích selhala jako matka. Ve chvíli, kdy ji její dítě potřebovalo, nepodpořila ho. „Byl to pro mě šok. Proti homosexuálům jsme nic neměla, ale je to jiné, když se vás to přímo netýká. Jako dnes vidím tu scénu, kdy proti mně stojí má dcera a očekává, že se mi svěří a já ji obejmu… a já jsem se z té informace zhroutila,“ popisuje matka. Měla v tu chvíli především pocit další nespravedlnosti, kterou jí život po smrti obou rodičů a rozvodu s manželem přichystal.

I ona má po prožitých zkušenostech radu pro ostatní rodiče: „Buďte rodiči! Vaše dítě si svoji orientaci nevybralo, ale musí ji přijmout. Není to nic jednoduchého a potřebuje vaši podporu. Rodičovská láska je bezvýhradná, a pokud svoje dítě tak milujete, jeho orientace to přece nezmění.“